Stopa
Proto, že jsem kvůli pracovním povinnostem musela vynechat dvě lekce agility, zkoušíme se naučit jak na stopy. Pročetla jsem jak na to v knížkách o výcviku, poradila jsem se se svými (některými nejen) internetovými přáteli = vlastníky belgičanů...
Obranařinu nebo dokonce záchranařinu nevidím reálně, protože Cherry není zrovna kontaktní a cizí lidi moc nemusí když je vidí. Škubat sice škube ráda stále, ale tohle taky nevidím moc dobře. Přecejenom figurant je cizí člověk...
Ale ani tohle nejsem ochotná vzdát a proto jen co najdu cvičák, kde bychom nebyly moc v nevýhodě kvůli nepravidelné docházce, zkusíme co se dá.
Prozatím vím jediné, Cherry čmuchá jako vysavač. Ovšem ne vždy tam, kde by měla.
Zatím se učíme obě jak na to a zkouším, jak moc by to mohlo být zábavné pro Cherrynku. Je fakt, že nos má hodně dobrý a zdá se, že to pomalu půjde. Sice se zatím snažím Cherrynce vysvětlit, že hledat má s nosem u země a ne zavětřit ve vzduchu a neomylně zamířit k mojí kapse strategicky předzásobené salámem.
Taky musím trénovat paměť. Moji. Hned napoprvé jsem polovinu salámku nenašla. A ani Cherry mi nepomohla...
A to nechci vidět, jak to dopadne, když zapomenu trasu agility...
Na to však máme ještě hóóóóódně času. Ale o tom až příště...